Hodinky

Hodinky jsem si přál dostal již strašně dlouho. Jenže moji rodiče mi nikdy nechtěli pořádné hodinky nakoupit. Pořád mi kupovali jen hodinky levné a takové, které by si nevzal ani prvňák nebo batole do školky. Bylo to opravdu otřesné. Každý rok jsem na Vánoce úpěnlivě žadonil, ale moje prosby nikdy nebyly vyslyšeny. Takové hodinky, jaké bych si přál ne a ne dostat. Dokonce jsem si na hodinky zkoušel i sám ušetřit z kapesného, ale na hodinky Festina, které bych chtěl, bych šetřil asi do důchodu. Stojí totiž okolo pěti tisíc a tak je Vám asi jasné, že nemám šanci si na hodinky z kapesného naspořit sám. Jelikož ani nemám babičky a dedečky, tak o to je moje situace složitější a vážnější. Musel jsem na to tady jinak a s rodiči udělal domluvu, že pokud budu mít na vysvědčení samé jedničky, tak mi ježíšek na Vánoce nadělí moje vysněné hodinky. Nezbývalo mi nic jiného než se začít učit a dát šanci vzdělání. Rodiče kupodivu na tuto domluvu přistoupili. Teď ale zbýval ten těžší úkol a to byl ten, jak ze trojek udělat jedničky. Musel jsem tedy přestat se bloumat po venku a skoncovat s počítačem a facebookem a oprášit učebnice a knihy. Za nedlouho se moje snaha a pýle začala projevovat a já opravdu začal domů nosit jedničky, ale to buhužel nestačilo na to, abych si opravil všechny předměty. Nakonec moje skóre se zastavilo na vysvědčení na dvou dvojkách. Celý zklamaný jsem žádné hodinky neočekával, ale světe div se, naši mojí snahu ocenili a koupili mi moje vysněné hodinky Festina. Tvrdá práce opravdu nese ovoce.